Káthmándú

Asi jsme vzali Kathamandu za špatný konec. Nechceme nikoho vystrašit. Další dny totiž napravily jeho reputaci. Kdybychom následovali většinu turistů, kteří sem přijíždění, pravděpodobně bychom se ubytovali ve čtvrti Thamel, do které bychom se nechali převést taxíkem. Thamel je rájem turistů. Jsou tu obchody, pekárny, kavárny, hotely a restaurace v evropském stylu. Free wifi, suvenýry nebo koktejly lákají turisty utratit své našetřené úspory, a také proč ne, je to tak dvakrát až třikrát levnější než u nás. Silnice jsou asfaltové, chodníky dostatečně široké a místy dokonce obehnané zábradlím. Zaplatili jsme 400 rupií za vstup do Garden of dreams a užívali si prvního klidného místa v hlavním městě. Rostliny byly zelené, po prachu a špíně ani památky. K obědu dojídáme svačinu z Čech, čítající sušené brusinky a keksy. Po klidné chvíli mezi květinami procházíme ulice Thamelu a podléháme turistické horečce. U horké kávy píšeme pohledy rodině a přátelům. U stánku kupujeme toustový chléb, sýry a croissanty na zítřejší cestu autobusem a po cestě zpět do toho pravého Kathamandu kupuji růžovou pašmínu. Možná bude po přesunu do hor potřeba.

Durbar square, Kathmandu

Procházíme přes centrum. Musíme ho obejít, protože se za vstup do města přes den platí. Nechceme platit každý průchod městem, a tak procházíme úzké uličky a vnímáme rozdíly mezi tržnicí v Thamelu a tržnicí pro místní. Evropské obchody se postupně proměňují na malé sklepní výklenky s různým zbožím. Největší šok pro nás byla prodejna s masem. Maso se porcuje sekáčkem na dřevěném špalku a prodává nechlazené a neumyté přímo na ulici. Fuj. Pravděpodobně budeme na nějaký čas raději vegetariány. Z ulic postupně mizí chodníky, přibývá motorek, troubení a prachu. Moje nové navoskované pohorky jsou obalené několika vrstvami prachu. Achjo. Nasazujeme si roušky a vydáváme se na další procházku městem. 

Nejkrásnějším místem jsou bezpochyby the Monkey temple a Durbar square - turistická místa, na která se vybírá vstupné. Kromě všudypřítomných bezdomovců je tam hezky.  Nejprve jsme navštívili Buddhapark, který byl nedaleko našeho domova ve čtvrti Sitapaila. Od parku se tahne oplocený areál, kolem kterého jsme došli až ke stromům s opičkami. ,,Opiceeee´´, volala jsem a rozběhla jsem se po schodech nahoru. ,,Myslíš, že je tohle vážně vstup?´´, divila jsem se, když jsme procházeli kolem dvou staveb s dělníky. My jsme ale přišli na opice, a tak následuju opice směrem nahoru, až dokud nedojdeme k chrámu. Zcela neplánovaně jsme se vyhli placení vstupného, protože jsme přišli z druhé strany než 90% turistů. Pozorováním opiček všech velikostí bychom mohli strávit celý den, ale chtěli jsme projít ještě zbytek města, zejména chrámy v centru. Po setmění je vstup na náměstí a do středu města bez poplatku, takže pokud vám nevadí noční návštěva města (což je kdykoliv po páté večerní), ušetříte asi 1000 rupií.

V Kathamandu zkrátka seženete úplně všechno. Záleží jen na vás kolik chcete utratit, a jak moc chcete vidět město očima místních. Nachodili jsme asi 30 kilometrů po prašných cestách, proplétali se mezi troubením tři dny a chtěli konečně trochu klidu. Nebyli jsme proti, když nám náš nepálský taťka nabídl ranní výlet do kláštera. Proč ne. Ráno jsme vstávali okolo šesté, společně posnídali a došli do hinduistického chrámu. V téhle čtvrti jsme jediní bílí obyvatelé, a tak si nás všichni prohlížejí jako zvířata v ZOO. V chrámu jsme opakovali vše, co dělal Sundar. Zuli jsme si boty, poklekli, dostali pomazání na čelo, nastavili pravou dlaň, vysrkli kapku mléka z cukrem (asi mléko..) a poděkovali. Namasté. Můžeme pokračovat na vrcholek kopce, kde je ukrytý buddhistický klášter s mnichy. Klášter normálně není turistům přístupný a je uzavřený, Sundar se ale dohodl se svým kamarádem, že nás tam provede. Byl to skvělý zážitek. Jakmile máte na čele namalovanou tu tečku, tak se prostě nemůžete mračit, nechcete si jí přece zničit, a tak se usmíváte na všechny strany. Po příchodu do kláštera jsme se usadili v malém pokojíčku, ve kterém nám mnich, jež jej obývá, uvařil čaj. Dostali jsme Dalajlámovo pilulky, sušenky a prohlédli si kompletně celý klášter. Všechny malby na stěnách maloval on sám. Úžasný. Všude bylo čisto a chodili jsme bez bot. Příjemné. (Až na záchody.. vlastně až uvidím v Nepálu čistý čistý záchod, na který se nebudu štítit jít, to bude zázrak.) Dopolední procházku jsme prodloužili o další hodinku, aby nám Sundar ukázal svá pole, kancelář i obecní úřad. Vypili jsme si další čaj se starostou města, a představili se nepálsky. Zní to asi takhle: ,,Meronam Kikaoo, merodeskonam czech republichoo.´´ Starosta měl radost. 

Tenhle den jsme se nedostali dál než místní, a byl to nakonec ten nejlepší den z celého Kathamandu. Měli jsme klid. Žádná auta, motorky, ani prach, spousta dobrého čaje a jídla, milí a přátelští lidé, a nechtěli po nás nikde peníze za to, že jsme bílí. 

Pokud se chystáte navštívit Kathamandu, doporučuji, abyste se ubytovali přes couchsurfing. Ještě víc než kde jinde na světě poznáte kulturu a jídlo místních. Nischal si od nás vzal 12euro/noc a dostávali jsme třikrát denně plnohodnotné jídlo. Celá rodina se nám věnovala, koukali jsme na indické filmy, povídali si apod. Za nejlevnější hotel v Thamel čtvrti zaplatíte minimálně 7 euro/noc a jídlo si budete muset obstarat z místních restaurací. 

(Kromě couchsurfingu má tahle skvělá rodina i farmu, kterou inzerují na workaway a nebo vás provedou po horách. Nischal je zkušený průvodce) – Kdybyste chtěli kontakt, stačí říct.  

Výběr peněz z bankomatu je trochu složitější, ale nakonec je přeci jen nějak dostanete. Zkusili jsme asi 13 bakomatů, které hlásili chybu, ale bakomat číslo čtrnáct a trpělivost přinesly ovoce. Vybrali jsme 10 000 rupií, z čehož jsme utratili peníze jen za plynovou bombu, mojí pašmínu, čtyři kafe a nějaké jídlo. Uvidíme, jak dlouho nám ty 2000 Kč vydrží. :-D