Jak negramotný hoteliér vede byznys

Obecně jsem spíš neklidné povahy, všechno musím mít hned a perfektně. Během pěti týdnů se Nepálcům daří moji povahu změnit. V Nepálu je na všechno času dost, nikdo nikam nepospíchá, nikdo nic neví a všechno nějak dopadne. A tak moje nervózní podupávání nohou, strkání do lidí ve frontě, odkašlávání a poklepávání na hodinky vůbec nikoho nezajímá. Nádech, výdech. ,,Vždyť už jsou z nás také Nepálci, nikam nepospícháme,´´ opakuji si dokola.

Vnutit všechno a za co nejvíc

Během ubytování v Chitwanském národním parku opět rapidně vylétává hladina rozčilení a agresivity nad nepálskou povahou. Nevím, zda už jsem to někde zmínila, ale Nepálci zkrátka nemají osobní zónu ani potřebu soukromí, zatímco my to vyloženě vyhledáváme. Po třetím zaklepání, našeho hoteliéra proklínám. ,, Co zase chce, pitomec jeden,´´ nadávám. ,,Just moment please!´´, klepání neustává. Otvírám dveře, na nepálské poměry neslušně oděná. ,,Nějaký program madam?´´, potřetí hoteliérovi vysvětluji, že žádný program nechceme, a ptám se ho, jak je to tu s půjčením kol, když už tu je. Bohužel, veškeré mé otázky zodpovídá tak, aby nahráli jeho byznysu. ,,Sure, bike – no problem. You want elephant? No problem. You want walking – no problem.´´ Podle něj není nic problém. Podle mě je problémem on.

Ráno nás budí, ptá se jakou chceme snídani. Když si ji objednáme, aby nám dal pokoj, tak nám přijde dvakrát říct, že už snídaně bude hotová. Když si objednáme kola, abychom ho tedy nějak zaměstnali, a ukázali mu, že nějaký program máme, přijde se dvakrát zeptat jaká kola, v kolik hodin, a poté nás přijde ráno probudit a dvakrát se ujistit, že o kola opravdu máme zájem, a ať už teda jdeme na nich jezdit. Šup.

,,Já ho zabiju, odstěhujeme se, napíšeme mu dopis..´´ vymýšlím řešení, jak se otravného mrňavého Nepálce zbavit. Třetí den zjišťujeme, že on zkrátka jen neumí anglicky. Chudák se naučil pár vět, které opakuje stále dokola, a když od něj ani třetí den nechceme guide tour, přestává s námi naštěstí komunikovat.

Negramot

Poslední den se chystáme zaplatit pobyt, načež nám došlo v čem je háček. Hoteliér je rád, že umí napočítat do pěti a hotel mu pravděpodobně svěřil na starost nějaký bohatý vlastník, výměnou za opravu jeho chýše. Účtenku si tedy vystavujeme sami, dokonce poctivě účtujeme 10% příplatek za servis, jenž byl psán v jídelním lístku. 5 nocí, dvě palačinky, čtvery nudle, Dhalbhat… dělá to 5900 rupií. Předávám účtenku i s obnosem a považujeme věc za vyřízenou. ,,Páni, tak ten nám asi věří,´´ pomyslím si, když spočte jen velké bankovky a zbytek nechá. Chudák kluk však běhá s balíčkem peněz od manželky k mamince, aby společně na kalkulačce přepočetli naše výdaje. Načež zjišťujeme, že umí počítat jen do pěti. Když mu znovu na kalkulačce ukazuji součet všech položek plus 10% navíc, nevěřícně kroutí hlavou. Jak přišel na to, že si dá do jídelního lístku procenta navíc, to nechápu. Docela bych chtěla vidět, nebo možná raději ani nechtěla, jak by nám to účtoval, kdybych účet nepřipravila já. Achjo. Po pátém přepočtení na kalkulačce vypadá spokojeně. Opět opakuje: ,,no problem, no problem,´´ a tak se s klidným svědomím chystáme na kutě.

,,Hey man, problem´´, tak přeci jen. Nepálec se opět blíží s balíčkem bankovek a knihou hostů. Nejenže po nás nechtěl žádné běžné údaje jako například číslo pasu, ale ani nevěděl, co je check-in a check-out, a jak vlastně hotel funguje. V knize prstem ukazuje, že jsme přijeli 26. srpna 2075, tedy 12. prosince. Souhlasně pokyvujeme a čekáme, co z něj vypadne. ,,No, vidíte, né 5 nocí, ale 6´´..prsí se Nepálec, jakoby nás nachytal při trestném činu. ,,Co blbne,´´ počítám znovu noci a ukazuji mu, že jsme v hotelu od dvanáctého do sedmnáctého. ,,This is 5 nights´´ artikuluji zřetelně a ukazuji na prstech pět. ,,12,13,14,15,16,17´´, ,,to je šest čísel, takže zaplatíte šest nocí,´´ tvrdí. ,,Já ho vážně přetrhnu,´´opakuji si už po několikáté i v méně slušné formě.

Ačkoliv je v Nepálu rok 2075, dosud se jim pravděpodobně žádná Marie Terezie ani Jan Ámos Komenský nenarodili. Snad se toho také jednou dočkají…