Ind hledá ženu..jak domluvit domluvený sňatek?! 👩‍❤‍💋‍👩

Dnes má Saransh rande. Není to jen tak ledajaké a nezávazné rande, jaká známe z Česka. Nejde s obyčejnou dívkou do kina, na večeři nebo do ZOO. Možná se setká se svojí budoucí ženou, úplně poprvé.

Ráno se na rande připravuje celá rodina. Maminka, tatínek i syn jsou pečlivě upravení, připraveni na návštěvu. Mimo primární rodinný okruh přijíždí i strýček, teta a sestřenice, kteří jsou až z Mumbaje. Všichni jsou srdečně zváni na rodinné rande. Saransh si předem připravil čtyřicet otázek, týkajících se koníčků, rodiny, kariéry i hodnot. Cestou v autě, která trvá opět skoro tři hodiny (protože jedeme na opačný konec města), trénujeme odpovědi.

My do rodiny nepatříme a mimo jiné by konzervativnější rodinu mohlo děsit, že má Saransh bílé přátele, a tak nás vysazují v obchodním domě na okraji Pune, kde se snad nějak zabavíme. Nesnáším obchoďáky. Někdy jsou fajn, třeba když se vám chce čůrat, potřebujete Wi-Fi nebo se v zimě ohřát - v obchoďáku vše zdarma. Avšak procházet předražené butiky, zkoušet si boty, vysedávat v kině a cpát se fastfoodem mě přestalo bavit asi v šestnácti. První dvě hodiny si užíváme pocit ,,zpět v Evropě.¨ Nákupní střediska jsou totiž všude na světě stejná. Procházíme si Decathlon, vychutnáváme si Oreo Milk shake v McDonalds, poprvé platíme kartou, paráda. Po třech hodinách už se dost nudíme. Čas v obchoďáku nám připadá nevyužitý, a tak si pouštíme podcast a trpělivě čekáme, jak dopadlo rande.

Po setmění jsme udiveni, že se Saransh ještě nevrátil, a začínáme si myslet, že na nás zapomněl. Žal zajídáme pizzou, a padají nám víčka. Konečně jsou tady. ,,My ještě půjdeme na večeři, probrat s rodinou, jak to šlo,´´ oznamují nám vesele. Mě trefí šlak. Aby toho nebylo málo, dostala jsem to, a svíjím se na lavičce v křečích. S díky odmítáme druhou večeři a válíme se před obchoďákem na kousku trávy, aby na nás vzápětí přiběhl sekuriťák, že tohle ne. Okolo desáté jsem nepříčetná. Celý den strávený v obchoďáku. Kdyby nám bývali řekli, že to rande zabere celý den, mohli jsme jít někam ven, jet na výlet, počkat doma. Svíjím se v bolestech, proti nimž ani ibalgin nepomáhá, a během čekání u auta se mi spouští slzy z očí. Hodina v autě. ,,Zastavte, rychle, hned.¨ Přebíhám čtyřproudovou silnici a vtírám se nenápadně na záchody v nějaké luxusní restauraci. Zvedá se mi žaludek, nevím jestli se mi chce na velkou, zvracet nebo se mi motá hlava. Po několika minutách koukání do prázdna se vracím do auta. Přeju si víc než kdy jindy mít soukromí a být sama..

Po příjezdu domů ulehám brzy do postele a s poučením od naší indické maminky, že nemám vložky zahazovat do záchodu, usínám. Achjo, Indové, sto let za opicemi. Vložku bych si vážně nevzala, a nevím, kde přišli na to, že je v Evropě vyhazujeme do záchodů. Na cesty jsem si mimochodem pořídila menstruační kalíšek a můžu víc než doporučit. Kromě toho, že vám to značně ušetří peníze, tím právě šetříte životní prostředí - netvoříte odpad. Je to pohodlné, nemusí se měnit tak často.. No, něco si o tom přečtěte a zkuste si ho nejprve doma.

A jak dopadlo rande? Saransh a slečna šli do dětského pokoje, kde jí pokládal své otázky. Prý nestihli všechny, ale alespoň polovinu ano. Pro něj i pro ni to bylo první domluvené rande, a tak byli trochu nervózní a nevěděli, co od toho očekávat. Ona žádné otázky připravené neměla, ptala se ho jen: ,,a co ty?¨ A tak asi nebude příliš kreativní. Jelikož Saransh žije několik let v Evropě, kde má skvělou práci, má podmínku, aby jeho budoucí choť do Evropy odcestovala po svatbě s ním. Minimálně na pět až deset let během kterých něco vydělají. Nejlépe však na vždy. Plánuje si totiž v Rakousku otevřít restauraci - a až to udělá, tak tam fakt jeďte, on vaří skvěle! :-)

Domluvené sňatky nejsou v Indii nic výjimečného. Většina mladých mužů se žení na základě domluveného sňatku, a to proto, že si v Indii nemůžete vzít leckoho. Kromě stejného náboženství se očekává, že bude žena splňovat řadu podmínek. A pozor, nejde zdaleka jen o ženu, ale o celou rodinu. Svatba nespojuje jen muže a ženu ve svazek manželský, svatba spojuje dvě rodiny. (Na jedné dvoudenní svatbě jsme byli, a tak o ní napíšu..)

Domluvený sňatek:

Nejprve si na internetu založíte profil, v podstatě podobný jako je Linkedln. Podobá se to spíše životopisu, než jakémukoliv profilu na sociální síti. Kromě jedné fotografie naleznete v profilu vzdělání, bydliště předchozí i současné, stejně tak i povolání, nějaké koníčky a detailní informace o rodině, jména, bydliště, povolání apod. Schůzky domlouvají většinou rodiče, a tak si Saransh několik dívek vybral, jeho tatínek Sanjay zavolal jejím rodičům a dohodli se na vzájemně vyhovujícím termínu schůzky. Často se však spojí i dva mladí mezi sebou, a tak je možné, že si před setkáním ještě vymění několik zpráv či fotek na facebooku či whatsappu, aby věděli , koho na rande očekávat. Schůzka probíhá u dívky doma, či na neutrální půdě restaurace. Chlapec si pak s dívkou promluví a seznámí se, zatímco rodiče se baví o záležitostech týkajících se spojení dvou rodin.

Dívka číslo jedna byla pro rodinu vyhovující, a tak čekají, zda byl i on pro jejich dceru dost vhodný. Mezitím se poohlíží po dalších dívkách, s nimiž by chtěl mít schůzku. Za několik dní otec dívky číslo jedna volal, že to nepůjde. Jeho dcera v Evropě ještě nikdy nebyla, má ráda Indii a ráda by tu tedy zůstala, a tak Saransh a jeho rodina hledají dál...

Mimochodem se rodiče dívky ptají chlapce, zda kouří, pije alkohol, či jaké má povolání a kolik vydělává. Zkrátka rovnou na férovku zjišťují, zda by mu svoji dcerušku svěřili či ne. 

Jen bych ráda podotkla, že to tak nemusí být vždy. Spousta rodičů je dnes otevřená všemu, a tak si může syn či dcera najít koho chce. Saranshovo rodiče i jeho bratr se brali z lásky, a to si jeho bratr dokonce našel hinduistku, zatímco jejich rodina jsou džinisté, i tak však dokázali spojit dvě rodiny, díky lásce. Někteří rodiče tak schvalují i evropanky apod., avšak Indové jsou dost stydliví a zdrženliví, a tak stejně většina čeká, až jim rodiče nějakou tu ženu ,,přidělí.´