„Vejška jinak“ - 6 způsobů, jak nebýt jen student

Léta na univerzitě nejsou jen o přednáškách. K vysokoškolskému vzdělání by měl patřit i všeobecný přehled, znalost cizího jazyka a umění kriticky myslet. Ne vždy to tak je, a občas tomu studenti musí jít sami naproti. Dobrovolná činnost či tvůrčí aktivita přihraje do životopisu plusové body, navíc téma seberozvoje je dnes všeobecně docela ,,cool´´.

Co si vybrat? Studentský život nabízí nepřeberné množství mimoškolních aktivit, díky kterým sice někteří studenti zůstávají studenty déle, než by bylo potřeba. Na druhou stranu získají zkušenosti, které by nikde jinde neměli šanci získat a později na jejich získávání, s přibývajícími pracovními starostmi, nezbude čas. Pozor, nemluvím o nikdy nekončícím sledování seriálů ani o návštěvě barů, hospod a diskoték. To je zase jiná kapitola vysokoškolského vzdělání. :D :D

Sama jsem měla ambice vyzkoušet všechno, co léta na univerzitě nabízí, a ještě k tomu dokončit studium v řádném termínu. V podstatě se mi nepodařilo ani jedno. Musím však skromně podotknout, že jsem toho i tak vyzkoušela víc než moji spolužáci.

ESN – Erasmus student network

O ESN jsem se dozvěděla ještě před nástupem na vysokou školu. Pravděpodobně z nějakého informačního emailu nebo letáku, a tak jsem se na podzim přihlásila jako buddy pro zahraniční studenty, přijíždějící do ČR a hned v prvním semestru si podala přihlášku na ERASMUS do Německa. 

ERASMUS

O Erasmu už asi slyšel každý, a přesto o něj na některých školách skoro není zájem. Naprosto nechápu proč. Představte si, že vám někdo dá deset tisíc korun měsíčně za to, že budete žít v zahraničí, jezdit na výlety, studovat jazyk a seznamovat se s lidmi z celého světa. Zní to pohádkově? Je to pohádkový! Kdybych mohla, jezdím celý život na všechny univerzity světa. 

Vážně. Erasmus je jedna z nejlepších zkušeností, kterou si z VŠ odnáším. Poprvé jsem žila v zahraničí, kde jsem se o sebe musela kompletně postarat sama. Zdokonalila jsem si němčinu, přestala jsem se bát mluvit a měla jsem obrovské štěstí na spolužáky, se kterými jsem se tam seznámila, protože i pět let poté se stále pravidelně scházíme a jsou to jedni z mých nejbližších přátel.

Nebudu tvrdit, že je vše jen pozitivní. Na začátku to bylo hodně stresující. Před tím, než mě na výměnné studium přijali, jsem musela vyplnit spoustu papírů, projít výběrovým řízením a po příjezdu vyřizovat další tunu byrokracie. Do toho jsem měla strach, aby mi moje alma mater uznala všechny předměty a já nemusela studium prodlužovat apod., ale věřte, že to za to stojí!

Erasmus 2015/2016

BUDDY SYSTÉM 

První rok na univerzitě jsem se dobrovolně ujala zahraničních studentů, přijíždějících k nám. Chtěla jsem zjistit, jak ten výměnný pobyt vlastně funguje. 

https://esncuprague.cz/ 

Abych svého erasmáka dostala, zaregistrovala jsem se na webových stránkách ESN. Nejprve jsem se zúčastnila seznamovacího pobytu s ostatními buddíky, kde nám bylo vysvětleno, co se od nás očekává, co takový erasmák po příjezdu do Česka potřebuje a jak bychom jim mohli pomoct. Poté každému z nás přidělili nějakého studenta, a my jsme jej zkontaktovali pomocí e-mailu. První semestr jsem se starala o kluka z Polska, další semestr o jednu holku a dva kluky z Turecka. 

Za prvé mi to pomohlo s mojí angličtinou. Rozmluvila jsem se. Zjistila jsem, že když chci jet na erasmus, tak nemusím mít dokonalé jazykové znalosti, protože oni tady jsou a také je nemají.
A za druhé jsem zjistila, co po příjezdu do cizí země dělat. Pomáhala jsem jim zařídit ubytování, studentskou průkazku, rozvrh přednášek apod. Ukázala jsem jim město, povyprávěla něco o Česku a našich zvyklostech a velmi brzy si zvykli a potom mě za odměnu brali na všechny možné výlety, party a kulturní akce, na které chodili i jejich spolužáci.
Byla jsem stále mezi cizinci ze všech koutů světa, mohla se jich zeptat na jejich univerzitu, život v jejich zemi a lépe se rozhodnout, kam pojedu já.

studenti z Turecka v Praze na výletě

Součást týmu ESN

Mimo jiné se můžete k ESN přidat i jako stálý člen organizačního týmu. ESN nejsou jen buddíci pro erasmáky, ale stálý tým několika členů, kteří se pravidelně schází. Organizují pro studenty různé eventy, od kulturních večerů a party, až po výlety a zážitkové víkendy. 

Osobní zkušenost s tím nemám, ale tuším, že se tým schází jednou za týden, každý člen má svoji roli a společně vymýšlí aktivity, kterými by zahraničním studentům zpříjemnili jejich pobyt v Čechách. Já jsem se těchto akcí pouze účastnila. Zažila jsem třeba studentský ples pro 700 lidí, party v tramvaji nebo výlet do Prahy, a věřím, že při organizování takovýchto akcí může člověk nasbírat spoustu zkušeností.

Nebuď jen studentem, buď kámošem .. ?! :D

AIESEC

Největší studentská organizace, sídlící ve více než 120 zemích světa. Za jejím vznikem stojí pěkná myšlenka – už nikdy neopakovat to, co se stalo za druhé světové války – aneb mír na zemi, buďme všichni kamarádi, i když máme jinou barvu pleti nebo kulturní zvyklosti. 

K této organizaci jsem se připojila poté, co jsem se vrátila z Německa. Zvažovala jsem jednak to, že vyjedu na nějakou kratší stáž mezi semestry, a také jsem chtěla poznat nové lidi. 

Jak to v takové organizaci vypadá, a co jsem tam dělala? Scházeli jsme se jednou týdně, asi na dvě hodiny. Celá pobočka naší univerzity byla rozdělena do několika týmů. Jedni spravovali odchozí stáže, druzí příchozí stáži, další se starali o marketing a tak podobně. První semestr jsem se přihlásila k odchozím stážím. Zájemcům o stáž jsem pomáhala s výběrem té pravé a její organizací před odjezdem. Poté museli projít výběrovým řízením na danou pozici, ale to si již zajišťovala místní aiesec organizace, která se s naším zájemcem spojila přes Skype.

tým ,,markeťáků´´ - 2016

Další semestr jsem byla součástí marketingu. Roznášela jsem letáčky, dělala rozhovory, přednášela o možnostech stáží v jiných třídách nebo psala články. To mě docela bavilo. Bylo to hodně kreativní. 

Co mi účast v organizaci dala? Rozhodně motivaci, abych zlepšila svoji angličtinu, protože naše meetingy byly v angličtině. Povědomí o ,,global goals´´ a světových problémech. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí a ambiciózních studentů. Naučila jsem se pracovat v týmu, komunikovat s lidmi, něco ostatním nabízet a nadchnout se pro věc. Na jednu stranu mi to zabralo spoustu času, na druhou stranu toho určitě nelituji, protože místo toho, abych se někde opíjela pět dní v týdnu, tak jsem si jeden den šla poslechnout něco zajímavého a sebevzdělávat se. Také nám občas přednášeli bývalí členové této organizace (tzv. alumni), kterým se již podařilo něčeho dosáhnout, např. vybudovat firmu nebo vlastní kariéru, a to bylo mnohdy inspirativní. 

Nikdy se mi nikdo nesmál, ani mě nekritizoval, i přesto, že jsem anglicky mluvila jako úplný idiot. Bylo to moc přátelské prostředí a mohu doporučit. 

https://aiesec.cz/clenstvi/ 

V ,,internationa´´  prostředí se cítím nejlépe

Stáže

Na stáž jsem nakonec nejela. Musíte si zaplatit dopravu, pojištění a poplatek organizaci, a vychází to minimálně na padesáti tisícový budget. Já jsem během ,,vejšky´´ byla ráda, že mám na chleba, a to jsem měla tři brigády, takže za mě to bohužel nevyšlo. Pokud máte možnost a rodiče vám přispějí, tak do toho určitě jděte.

Kulturní stáž je neplacená, trvá pár týdnů a je hlavně o poznání místních. Většina stáží je zaměřena na některý z problémů global goals, a tak si můžete vybrat, jaká pomoc je pro vás nejzásadnější. Čistota oceánů, vzdělání našich dětí či obnovitelné zdroje? Mrkněte na web.

 https://aiesec.cz/global-volunteer/ 

Pracovní stáž je placená a často se jedná o místo v nějakém zajímavém start-upu. Může trvat až několik měsíců a určitě bude vypadat dobře v CV.   

https://aiesec.cz/global-talent/ 

se stážistkou z Hongkongu

Jazykové kurzy SPEAK

AIESEC jsem využila ještě jednou, a to jako student angličtiny. Jak jsem psala. Moje znalosti angličtiny byly a pořád jsou dost žalostné, a to tak, že jsem v prváku na univerzitě nebyla schopná skoro ani pozdravit. Přihlásila jsem se do jednoho projektu od této organizace, kde mi byla přidělena studentka z Hongkongu, která mě během léta učila angličtinu. Kurz byl oproti jazykovkám až směšně levný. Platila jsem nějakých 1500 Kč za dvoutýdenní kurz. Moje učitelka se jmenovala Rain. První den jsem na ní němě koukala a přikyvovala, a nakonec jsem se s pomocí slovníků rozmluvila, protože mě zajímalo, co je zač a proč si vybrala Českou republiku.

Během dne jsme byly ve třídě jedné jazykovky a odpoledne jsme chodily do kaváren nebo jezdily na výlety.

Vlastně jsem viděla i obráceně, jak taková stáž vypadá a co se se studentem na stáži děje. Myslím, že si to Rain užila a bylo o ní postaráno.

TANDEM výuka jazyků

Když už mluvím o cizích jazycích, měla bych určitě zmínit TANDEM. Není to sice přímo studentská organizace, ale platforma na internetu, na které nabídnete jazyky, které umíte, a poptáváte jazyky, které byste se rádi učili. 

Je to skvělá forma, jak se zdarma a zábavně naučit jazyk, a ještě poznat super lidi.

Tandem jsem využívala hlavně na španělštinu. Jednu holku ze Španělska jsem učila německy a ona mě španělsky, potom jsem se takhle scházela ještě s klukem z Kolumbie a Peru.

Jara mě učila španělsky, já jí německy :-) 

ŠKOLNÍ ČASOPIS

Píšete rádi? Máte vlastní blog? Spoustu nápadů a bohatý studentský život? Já měla, a tak jsem se chtěla o svoje zkušenosti podělit i s jinými studenty. Psala jsem pro DIONÉ. To je informační portál ZČU v Plzni. Za svoje články jsem dostávala i nějakou tu korunu jako při-výdělek ke studiu a v redakci byli samí skvělÍ a inspirativní lidi, se kterými jsme občas zašli na pivo – to aby kreativita pisálků lépe pracovala. Ha ha. Není to sice pro každého, ale jako trénink na psaní bakalářky to bylo rozhodně dobré. Psala jsem o mimoškolních aktivitách, stážích, studiu v zahraničí apod. 

https://dione.zcu.cz/content-vejska-jinak/ 

RÁDIO

Nejenže ráda píšu, ale já i ráda mluvím. V prváku jsem dostala příležitost nasadit si sluchátka a sednout k mikrofonu ve studiu univerzitního rádia. Ani nevím, jak jsem se tam dostala. Poslouchalo to asi šedesát lidí, což bylo hustý a strašně mě to bavilo. Během třeťáku jsem díky kamarádovi Jirkovi vysílala i vlastní pořad, s názvem ,,Vejška jinak´´. Zpovídala jsem v něm studenty, kteří dělají během studia něco navíc. Po nějakých šesti dílech jsem kvůli psaní bakalářky skončila, ale byla to v podstatě taková forma, jako je dneska podcast. Jenže to jsem ještě nevěděla, že podcast existuje. Jinak bych využila toho, že mám kompletní zázemí profi studia a nahrála spoustu dílů najednou. Škoda.

Práce šlechtí..

Během vysoké školy jsem stále zkoušela nové pracovní příležitosti, nejen proto abych uživila všechny svoje koníčky, kafíčka a nájem v Plzni, ale také proto, abych nasbírala nějaké zkušenosti. Myslím si, že i když je studium náročné a času je málo, nikdy ho není tak málo, abych nemohla pracovat, i kdyby pár hodin týdně. 

Všichni víme, že na titul už se dneska nekouká jako na svatý grál, a že zaměstnavatele zajímá především to, co umíte. Vysokoškoláků tam mají denně desítky. 

Já jsem vyzkoušela práci v gastronomii, kultuře, turismu i módním průmyslu. Z některých zkušeností čerpám do dnes, a na jiné bych raději zapomněla. Jenže každá zkušenost, dobrá zkušenost.

díky práci v Íčku jsem poznala svojí BFF <3

Nakonec se mi povedlo ukončit bakalářské studium v řádném termínu a na první pokus. S tím magisterským už to ale tak slavné nebylo. :D 

Po čtyřech letech jsem vysokou školu opustila, začala cestovat a podnikat, ale o tom příště.

Pár dílů podcastu o mimoškolních aktivitách - 

https://www.mixcloud.com/kika-%C5%A1r%C3%A9dlov%C3%A1/?fbclid=IwAR0Ru0Rpc8vUFIByUJ1Rppj_NDiS60lUpzDsSp9NyvrXD2WvpRQP1GeS5iw